Kovář a šaman
Překlad původního článku "A Blacksmith and a Shaman"
Kovář je významnou a uznávanou osobností ve všech tradičních kulturách, kde je známa kovovýroba. I dnes východní Burjati věří v božský původ kovářského řemesla; věří, že to člověk přijímá jako dar od Boha. A s darem získává záštitu a ochranu božstva, které je odpovědné za kovářské dílo. Stejně jako šaman, jehož řemeslo je zděděno, měl by kovář pocházet z rodiny kovářů. Co se týče Burjatů, kováři a šamani jdou vždy ruku v ruce: šaman chrání kováře a jeho řemeslo a provádí kovářské obřady. Na oplatu kovář vyrábí kovové šamanské doplňky a předměty z šamanských oděvů, které ho chrání při cestách z jednoho světa do druhého.
Dnes, ve 21. století, století vývoje technologií, je na východní Sibiři malý "ostrůvek" - zdá se, že se ho čas nikdy nedotkl. Zde lidé žijí podle svých vlastních pravidel. Důsledně dodržují tradice předků a předávají moudrost generací svým dětem. Pamatují si své kořeny a mají svatou víru v ochranu duchů. Modlí se a každý den jim vzdávají poctu. Je to šaman, který je prostředníkem mezi duchy a lidmi. Oblečený ve speciálním rituálním oblečení, které ho chrání při cestování mezi světy, komunikuje s duchy. Šamanské oblečení je zásadně důležitou součástí slavnostního ceremoniálu, jeho kovové části vyrábí kovář, jehož osobnost je v kulturní tradici východních Burjatů významná a dokonce posvátná
Kovář je významná a uznávaná osobnost ve všech tradičních kulturách, kde je známa kovovýroba. Dovednost kovářství měla vždy božský původ v mytologii různých národů. Hrdina s Božím darem, kovářský bůh vyzbrojený kladivem - to je řecký Hefaistos, římský Vulkán, skandinávský Thor, hinduistický Višvakarman a slovanský Svarog. Někteří křesťanští svatí, například sv. Eligius, jsou považováni za patrony zlatníků a kovářů. Ve slovanské kultuře bylo kovářům připisováno mnoho různých zásluh: schopnost uzdravovat, předpovídat věštění a zahánět zlé duchy. V mýtech to byl kovář, který často hrál roli kulturní ikony.
I dnes východní Buryati věří v božský původ kovářského řemesla; věří, že jej člověk přijímá jako dar od Boha. A s darem získává záštitu a ochranu božstva, které je odpovědné za práci kováře.
Volba kozy pro oběť je vážná věc. Koza by měla splňovat řadu určitých kritérií, aby oběť mohla potěšit duchy. Maso obětované kozy se vaří a poté se umístí do blízkosti posvátných modřínů, které byly speciálně zakopány do země. Po rituálu jsou všechny dary a upravené stromy spáleny, čímž se dostávají do světa duchů
Kovář byl první mezi ostatními řemeslníky, kteří se vzdali domácích povinností a věnovali se výrobkům z kovu. Kovářské řemeslo je úzce spojeno s ohněm. Proto se kováři obvykle usadili na okraji vesnice a veškerý svůj čas věnovali práci. Díky tomu se kovář stal ještě tajemnější postavou, takže mu často bylo přiznáno stejné postavení jako šamanovi nebo kouzelníkovi.
V každém případě kovář vždy vystupoval z davu; neustále o něm kolovaly pověsti a vznikly legendy. To je zjevně důvod, proč jedno z nejrozšířenějších příjmení na světě pochází od kováře. Počet Kuznetzovů, Kovalevů, Smithů a jejich dalších jmenovek po celém světě hovoří o zvláštním postavení jejich vzdálených předků. Vraťme se ale na východní Sibiř.
Kamlaniye pro právníka
Podle názorů východních Burjatů poskytuje božstvo jménem Damdin Dorlig (Damzhan sahyuusan podle buddhistických kánonů) zvláštní ochranu kovářům a zlatníkům. Damdin Dorlig byl zpočátku velmi nepřátelský vůči buddhismu a dokonce se pokusil zabít lámu jménem Badmasambava. Ale neuspěl a poté se rozhodl přijmout Nauku. Aby odčinil svou vinu, začal chránit zlatníky a kováře. Kromě toho v první polovině dne pracoval jako kovář v Devazhin, tj. v ráji (Gombozharov a Sagalaev, 2012)
Od té doby byl Damdin Dorlig zobrazen na buddhistických thagkách. Je to on, koho kovář musí každý den obdarovat. Na tom závisí nejen úspěch jeho práce, ale i veškerá jeho pohoda. I když si potomci kováře zvolí jiné pole činnosti, musí ctít Damdina Dorliga a jeho kováře-předky. Jinak mohou v jejich životě dojít k nepříznivým změnám. V takovém případě může pomoci pouze šaman, který má mezi svými předky kováře.
Bílý šaman provádí slavnostní ceremoniál kováře. Třásně zakrývající jeho tvář a kovové přívěsky našité na jeho plášťových rukávech připomínají ptačí peří (Alkin, 2003). Nejen že třásně pokrývají šamanův obličej; také mu umožňují zůstat v nějakém přechodném stavu, balancovat mezi dnem a nocí, duchy a lidmi. To mu pomáhá rychleji upadnout do transu; také to umožňuje věřícím komunikovat s duchem skrze prostředníka. V levé ruce drží šaman hůl zakončenou hlavou ohnivého draka. Drak má hadí tělo, zatímco jeho končetiny mají kopyta koně. Bílý šamanský prut tedy symbolizuje čtyři živly: oheň, vodu, zemi a vzduch.
Části šamanského rituálního oblečení, které rekonstruují lidskou kostru: páteř, hrudní kost, křížová kost, klíční kosti, dlaně, chodidla, kyčle, paprskové kosti a ochranná zrcadla.
V roce 2010 měli autoři štěstí, že pozorovali a dokonce natáčeli video kovářského rituálu v osadě Aghinskoye (region Buryat). Muž, který si objednal rituál, nebyl kovář, byl právník. Ale když byly těžké časy, řada neúspěchů způsobila, že si vzpomněl na své kovářské předky, a přišel k šamanovi. Duchové šamanovi řekli, že je nutné provést speciální obřad - přinést dary jeho kovářským předkům. Obřad trval většinu dne; zahrnoval šamanské kamlaniye - přivolávání potřebných duchů, obětování kozy, která byla vybrána pro řadu podstatných vlastností, a šamanovo vstoupení do transu. A předtím došlo k oživení rituálních stromů, modřínů, které byly vykopány do země. Od té chvíle se z nich staly ne obyčejné, ale posvátné stromy. Spojily Střední svět, svět lidí, s Horním světem, kde žijí božstva.
Rituální oděvy vyrobené ze srnčí kůže mají kovový model lidské kostry a jsou k nim připevněna ochranná zrcadla. Zrcadla chrání šamana před zlými duchy. Poslední úprava šamanského rituálního oblečení. Velké zrcadlo chrání srdce a hrudní kost. Na ramenou jsou figurky orlů, které jsou považovány za posly bohů.
Cesta mezi světem
Šamanova síla se zvyšuje s každým novým vysvěcením, tj. s přechodem na vyšší úroveň. Získává více asistujících duchů a další rituální články, např. železnou hůl s hlavou koně nebo přívěsek ve tvaru kance, ptáka nebo zvonu. Oděvy šamanů z východního Burjatu jsou hedvábné šaty a plášť, které se nosí přes šaty a obvykle jsou vyrobeny ze srnčí kůže nebo z medvědí kůže. K plášti je připevněn železný model lidské kostry. Skládá se z páteře, lopatek, klíčních kostí, dlaní, chodidel, žeber, kyčelních kostí atd. Místo lebky je čepice s očima a rohatá železná šamanská koruna, na jejíž zadní straně je připevněn malý řetízek - napodobuje míchu. Velké kovové srdce je připevněno k hrudníku a je skryto pod ochranným zrcadlem. Symbolická kostra chrání svého majitele, když cestuje na druhý svět a zpět. Pouze ti nejsilnější šamani, kteří prošli určitým počtem vysvěcení, mohou dostat tento druh oblečení. Plášť šijí obvykle ženy a železný model kostry vyrábějí muži, kteří jsou dědičnými kováři.
Všechny rituální předměty, včetně oděvů, musí být oživeny usazováním duchů během šamanského vysvěcení. Před tím nejsou články posvátné. Po obřadu se žádný cizinec nesmí dotýkat oblečení. Je to hřích a duchové mohou rušitele potrestat.
Když duchové vstoupí do těla šamana, každý může dostat odpovědi na otázky, které jsou pro něj důležité. Pokud mají duchové rádi zábavu a jídlo, ochotně odpovídají na otázky účastníků; vysvětlují důvody jejich neštěstí a nabízejí cenné praktické rady. Obřad končí ohněm, jeho plamen nesou dary pro duchy do horního světa - maso obětovaného zvířete, nejrůznější chutné jídlo a posvátné modříny. Nikdo neví, zda obřad přinesl zázračný efekt, který se očekával, ale každý, kdo byl přítomen, to vzal velmi vážně a upřímně věřil v jeho účinnost.
"… Opeření ptáci"
Jakutské přísloví říká: „Kovář a šaman jsou opeření ptáci.“ Pokud jde o Burjaty, kováři a šamani jdou vždy ruku v ruce: šaman chrání kováře a jeho řemeslo a provádí kovářské obřady. Na oplatu kovář vyrábí kovové šamanské doplňky a předměty k šamanským oděvům, které chrání při cestách z jednoho světa do druhého. Někdy se můžete dočíst, že kováři „byli ctěni stejně jako šamani, soutěžili s nimi a někdy je dokonce porazili“ (Khangalov, 2004).
Výroba všech kovových předmětů šamanského oblečení vyžaduje čas a tvrdou a zdlouhavou práci. Ačkoli dnes kovář používá úhlové brusky a vrtáky místo kladiva a kleští, práce začíná symbolickým rituálním úderem kladiva, které by měl doručit kovář.
Podobně jako šaman, jehož řemeslo je zděděno, měl by kovář pocházet z rodiny kovářů. V poslední době se kovářské řemeslo změnilo: nyní z něj může být soustružník nebo strojník, operátor frézy nebo zlatník. Ale v každém případě, jak tomu bylo dříve, je jeho práce spojena se železem. Někteří kováři nemají žádnou skutečnou kovárnu; místo toho nechávají její malou verzi doma. Přesto se v jejím malém krbu rozněcuje oheň, ohřívá se malý kousek železa a provádí se nezbytný rituál. Změny se týkají hlavně exteriéru - těžko to může být jinak, ale podstata a vazby na stoletou tradici nejsou nikdy narušeny. Totéž lze říci o šamanské tradici východního burjatu jako celku.
V poslední době bylo velmi výhodné a profitující nazývat se šamanem. Workshopy, mistrovské kurzy a bitvy mimosmyslových odborníků dávají spoustu příležitostí. Ale ryzí, silný šaman zpravidla není společenská osoba. Nerad se předvádí, dělá si reklamu nebo je v televizi.
Jako vždy, čas vše vyjasní. Všechno pravdivé, ryzí a respektující své kořeny odolá, na rozdíl od cizího a umělého. A svět lidí, kteří zachovávají tradiční kulturu, zůstane také: můžete slyšet kovářské kladivo a šamanskou tamburínu - jsou v souladu s ostatními i se světem kolem nás. Jediné, co potřebujeme, je schopnost slyšet, přesněji řečeno cítit tuto starodávnou hudbu.